|
|
|
|||||||||||
1. VYPRÁVĚNÍ - BUD A TERENCE
|
|
| 2. ROZHOVOR S
BUDEM A TERENCEM listopad 2006
|
|
Vaše spolupráce začala v roce 1967 filmem "Bůh odpouští, já ne". Jak se vám podařilo udržet zájem veřejnosti, sledovat vaše další filmy? Terence: Každý rok jsme točili jeden film, i přes protesty distributora a výrobce, kteří chtěli točit dva nebo tři. Protože pokud jsme chtěli být úspěšní, nemohli jsme to ze začátku hned přepálit. Velký úspěch přišel s westerny „Pravá a levá ruka ďábla“ a „Malý unavený Joe“…. Bud: No, peníze vydělal už „Bůh odpouští, já ne“. Terence: Vlastně jsme z úspěchu filmu (Bůh..)byli překvapení, Itálie byla v té době westerny přesycena, ale film byl natočen rychle, za málo peněz a prodával se dobře do zahraničí. No a pak přišel „Trinity“(Pravá a levá…), film, který byl vlastně komedie, a překonal krizi úpadku klasických westernů. Vaše filmy, to byla vždy perfektní alchymie, spolupráce s Enzo Barbonim, hudba bratrů De Angelis, příběhy plné legrace. Jak to, že jste měli každý rok úspěch? Bud: To nikdo nevěděl, ani scénaristé. Všechno bylo perfektně automatické. Viděli jsme neuvěřitelné věci po celé Evropě, např. ve Švédsku, i když byl film s titulky, diváci se smáli tak, že některé musela odvézt ambulance. Ve vašich filmech můžeme vidět opakovaně stejné tváře… Bud: U filmu není nikdy nic jisté. My jsme měli úspěch, producenti si mohli vybírat, ale pracovali jsme se stejným týmem dvanácti kaskadérů, stejně tak jako s řidiči, s elektrikáři a s techniky. My jsme se naprosto mohli spolehnout na naše učitele úderů. Dnes se jim říká koordinátor kaskadérů. Terence: Giorgio Ubaldi, ten byl nejlepší. Bud: Koně měl vždy vynikající! Klíčem k vašemu úspěchu musí být nějaké tajemství. Bud: Nikdo není jako my. Pozor: Byli jsme úspěšní každý sám, ale dohromady jsme bezkonkurenční, publikum zná naše filmy nazpaměť! Vy jste dělali parodii po italsku, něco podobného dnes dělá Jackie Chan… Bud: Ano, ale v jeho filmech je pořádná dávka násilí, zatímco v našich ne. Dělali jsme to proto, aby se lidé zasmáli. Vaše bitky byly choreograficky dokonalé, načasované tak, že nikdo nebyl ve skutečnosti zraněn… Terence: Točili jsme „Pravá a levá ruka ďábla.“, všichni jsme byli nadšeni z choreografie bitky filmu „ Sedm nevěst pro sedm bratrů“, a rozhodli jsme se, že to musíme udělat také tak. Ttrvalo nám deset dní, než Ubaldi našel rytmus pro každou ránu, úhybný manévr nebo pád. Bude, Vy jste vždy měl vášeň k tanci, a k vašim filmům jste napsal mnoho písní… Bud: Léta jsem psal písně, a to i bez znalosti not, hudební školu jsem neabsolvoval, ani nevím co je to bránice. V „Charlestonu“ jsem tancoval, ve „Dvojnících“ hrál na saxofon. Ve 45-ti letech jsem si udělal pilotní průkaz a letěl přes Atlantik ze Spojených států do Irska. Vždy jsem chtěl zkusit různé věci, a dařilo se mi. Jen dvě věci jsem v životě nedělal: žokeje a balet. Představovali jste dvě protichůdné postavy, vzájemně se doplňující: tichý Bud se chce vyhnout problémům a Terence, jdoucí do všeho po hlavě, a způsobující problémy… Bud: Ano, to je pravda, on musel vždy dělat nepořádek, všechny rozdráždil a mě použil jako hromosvod.
|
| 3.
ROZHOVOR S TERENCEM
|
|
|
Kdy jste se naučil jezdit na koni? Když jste začal točit filmy nebo už dříve? Už v dětství, bylo mi asi 12 let. Jaká značka motorky byla použita ve filmu „Dva výtečníci“ a „Don Camillo“? A jaké auto ve „Jdi na to“? Dva výtečníci – tam byl Harley Davidson, a Donu Camillovi Gagiva. Zlaté auto ve Jdi na to byl Cadillac. Ve filmu „Hroši v Africe“, jste pouštěli zvířata na svobodu. Byl jste opravdu se lvi v kleci? Ano, to jsem byl já. Ošetřovatel mi dal hůl a řekl, že musím být velmi opatrný a nedat najevo strach, protože jinak by mě lvi napadli. Šel jsem velmi pomalu. Teprve později jsem si uvědomil, jak to bylo nebezpečné! Sledujete fotbal? Jestli ano, komu fandíte? Fotbal se mi líbí, fandím Římu. Jak jste zvyklý oslovovat Buda na place? Bude nebo Carlo? Tak o tom musím přemýšlet…Bude…Carlo……občas Bude, ale většinou Carlo. Kde jste točili film „Jestli se rozzlobíme, budeme zlí“? Bylo to ve Španělsku, v Madridu. Ale závody aut z úvodu filmu byly točeny v Itálii. V několika filmech jste předvedl parádní kousky s kartami. Dělal jste je Vy? Pár triků s kartami ovládám, ale ty opravdu těžké dělal odborník. Jak to, že jste mnoho filmů natočili v Miami? Je tam stále pěkné počasí, a taky tam je vše, co je k natáčení potřeba. Ve filmu „Jdi na to“, se na lodi snažíte vyzrát na K1. Byla to skutečná loď, nebo jste točili ve studiu? Ne ne, byla to skutečná loď! Myslím, že jsme natáčeli v průběhu plavby z Miami do Karibiku. Na lodi byli dokonce skuteční pasažéři. Už jste někdy hrál v TV reklamě? Ano, na začátku mé kariéry jsem dělal reklamu na italské pivo. Bud je pilot. Letěl si sním někdy? Ano letěl! Jednou jsem se potřeboval dostat do Říma a Bud mě vzal sebou do letadla, letěli jsme trasu Parma – Řím. Co jste studoval na vysoké škole?Jaký jste byl student? Studoval jsem literaturu a filozofii. Po mém účinkování ve filmu „Gepard“, jsem univerzitu opustil. Musím říct, že jsem byl dobrý student. Hrajete na nějaký hudební nástroj? Ne. Bral jste někdy hodiny herectví? Ano, když mi bylo patnáct navštěvoval jsem tři roky kurz herectví, později v sedmdesátých letech jsem se zúčastnil hereckých kurzů ve Spojených státech. Jak se stále udržujete tak fit? Myslím, že mám dobré geny, a mimo to jsem vždy dost sportoval. Dělal jsem gymnastiku, běhal. Veslujete také? Ano, rád! Když mě bylo osmnáct, vesloval jsem za tým „Tevere Roma“, dokonce jsme tenkrát vyhráli stříbrnou medaili. Máte domácí zvířata, třeba koně? Ne, nemám. Kůň potřebuje péči každý den a na to já nemám bohužel dostatek času. Jakou profesi by jste volil, kdyby jste nebyl hercem? Jako malý jsem chtěl být pilotem. Ale ne dopravního letadla, pilotem F16. Jaké je Vaše oblíbené jídlo? Nesmějte se, ale úplně obyčejná jídla: špagety s rajčatovou omáčkou nebo kečupem. Také mám rád steak s cibulí a švestkový koláč. Jste považován za klidnou a opatrnou osobu, ale hrajete postavy opačného charakteru. Bylo těžké ztvárnit tak odlišné postavy? Poprvé to bylo ve filmu „Pravá a levá…“, a já si ani nemyslel, že jsem vtipný, možná trochu ironický. Humor mám v sobě, mám to asi po mé matce. Ona byla vždy veselá a dělala srandu. Takže když točíme s Budem, tak to prostě uděká „klik“ a je tu sranda. Vyhrál jste také nějakou medaili v plavání? Ano, plaval jsem za římské Lazio. Začal jsem va dvanácti letech a získal bronz za styl prsa. A tady vám musím něco říct: během tréninku jsem se častokrát potkal s Carlem Pedersolim, který plaval za stejný tým. Moc jsem ho obdivoval – byl to skvělý plavec. Ale musím říct, že byl trochu líný, myslím kdyby více trénoval, určitě by získal zlato olympijskou medaili.
|
| 4. VÝBĚR Z
ROZHOVORŮ S BUDEM
|
|
Jste slavný po celém světě... Mám dvacettři fanklubů, ten první je ve Veroně. Když se chcete zaregistrovat, musíte před notářem odříkat slavné věty z mých filmů. Byl jste dobrý plavec… Ano, deset let jsem byl mistr Itálie ve volném stylu, a tak jsem reprezentoval na olympijských hrách v Helsinkách (1952) a v Melbourne (1956), kde jsem měl téměř totožné výsledky – deváté a desáté místo. Jak jste de dostal filmu? Náhodou, i když je moje žena dcerou jednoho z největších výrobců filmu, Peppino Amato. Jednoho dne, někdy v roce 1967 se režisér Giuseppe Colizzi zeptal: Je pořád tak velký? Někoho takového bych pro svůj western potřeboval. Viděn a obsazen… Ne tak docela. Zeptali se mě: „Umíte jezdit na koni? Mluvíte anglicky? Nosíte vousy?Domluvili jsme se na penězích a já natočil svůj první western. Díky bohu. Věnoval jste se ještě jinému sportu? Na škole jsem hrál ragby, vážil jsem 100 liber (bez stopy tuku), byl jsem velmi rychlý. V patnácti jsem také boxoval, v těžké váze. Tyto znalosti jste využil ve filmu… Nikdy jsem herectví nestudoval a musím říct, že sport mi na place hodně pomohl. Velkým úspěchem byly filmy „Trinity“, „Banana Joe“ nebo „Big Foot“, jaký Film je Váš oblíbený? Dva machři mezi nebem a peklem. Proč? Protože jsem hrál pilota. Byl to příběh, kde byli dva piloti ( já a Terence). Létali jsme bez pilotních průkazů. Tady jsem si létání zamiloval a později pilotní zkoušky složil. Co dělá Vaše filmy s Terencem Hillem úspěšné? Když jsme se poprvé potkali před kamerou, byl už Terence v Itálii a především v Německu známý. On byl pěkný kluk a já měl 115 kilo. Esteticky jsme k sobě nepasovali, ale takový byl koncept. Také rozdíl deseti let hrál velkou roli, Terence byl mladší, horlivý, takže stačilo jen reagovat na to co udělá. Jaký podíl na tomhle úspěchu měly slavné bitky? Toto jemné, upřímné násilí hraje důležitou roli. Já jsem u našich filmů neviděl, že by nějaké dítě utíkalo z kina. Děti se smějí, protože tohle násilí neberou vážně. Nikdo nezemře a neteče skoro žádná krev. Pokud jsou v našich filmech lidé biti, znovu vstanou a běží dál. Pokud byly „bojové“ scény choreograficky přesné… Terence a já jsme byli obvykle velmi spontánní. Režisér Enzo Barboni nám nechával spoustu prostoru. Při vtipné scéně v restauraci ve filmu Trumfové eso, nám třeba řekl: „Jděte dovnitř a dělejte si co chcete! Váš první společný film, v režii Giuseppeho Colizziho, ještě ale byl „tvrdý“ western. Ano je to tak, ale i tady se mohlo publikum často smát. Tyto filmy neměly nahánět hrůzu, jako třeba filmy od Sergia Leoneho,. To byl velký rozdíl. Škoda, že spolu s Terencem už tyhle filmy nemůžeme točit, protože jsme na to už staří. Takže myslíte, že se už s Terencem před kameru nepostavíte? Možná ano, plánujeme zábavnou verzi „Dr.Jekyll a Mr.Hyde“, kde by jsme hráli titulní postavy, sedící ve vězení. Doktor objeví pilulky na dobro a na zlo. Jenže pak je ztratí, a a naše charaktery se promísí. Nosil jste vousy v každém filmu? Dvakrát jsem byl dopředu oholený, a zkoušel jsem falešné vousy. Ale nebylo to ono. Tak už jsem se neholil. Nosím vousy už čtyřicet let. Je to moje značka. Je pravda, že fazole, které tak často jídáváte ve filmech, vlastně ani nemusíte? Miluji fazole! Těstoviny a fazole jsou fantastické. Vaříte někdy? Málo a dost špatně. V jednom rozhovoru jste uvedl, že nejste dost silný na to, aby jste dělal politiku. Přesto jste v dubnu 2005 kandidoval za „Forza Italia“ v krajských volbách… Zajímám se o politiku, ale ne profesionálně. K Forza Italia jsem se dostal náhodou, protože prezidenta Silvia Berlusconiho znám jako dobrého člověka. Pracovali jsme spolu na více jak dvaceti filmech. Vy, který jste dosáhl všeho možného, jste nebyl zvolen. Nebyl to pro Vás osobní neúspěch? Nebyl jsem zvolen, protože mě potkala nehoda a já nemohl pracovat na předvolební kampani. Jste také autorem dvanácti patentů, jako třeba elektrická hrací myš, nebo jednorázový kartáček na zuby s pastou... Také vycházková hůl s vestavěnou židlí, nebo už před dvaceti lety malý elektromobil, ale baterie byla bohužel moc velká. Ale mnohem důležitější než všechny vynálezy jsou hodnoty. Co Vaše děti? Giuseppe je filmový agent a producent, dcera Diamante je architektka žijící v New Yorku. Christiana je socioložka, nyní matka a žena v domácnosti v Římě. Pravidelně se setkáváme, dvakrát do roka v naší vile v Miami, jinak doma v Itálii. Jak dalece se identifikuje právník Dr. Carlo Pedersoli s jeho starým egem Budem? Carlo jako soukromá osoba nepotřebuje pěsti. Ale sdílí s ním loajalitu k lidem. Jaký je Váš poslední počin? „Bud Food“ – retězce rychlého občerstvení po celém světě.
|
